Multilingual Scriptures Home » Czech Kralicka Bible » James
| Czech Kralicka Bible | ||
| Chapter # | Verse # | Verse Detail |
| 1 | 1 | Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje. |
| 1 | 2 | Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými, |
| 1 | 3 | Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost. |
| 1 | 4 | Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku. |
| 1 | 5 | Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána. |
| 1 | 6 | Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. |
| 1 | 7 | Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána, |
| 1 | 8 | Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých. |
| 1 | 9 | Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém, |
| 1 | 10 | A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine. |
| 1 | 11 | Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne. |
| 1 | 12 | Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují. |
| 1 | 13 | Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší. |
| 1 | 14 | Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. |
| 1 | 15 | Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt. |
| 1 | 16 | Nebluďtež, bratří moji milí. |
| 1 | 17 | Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění. |
| 1 | 18 | On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho. |
| 1 | 19 | A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu. |
| 1 | 20 | Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí. |
| 1 | 21 | Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše. |
| 1 | 22 | Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. |
| 1 | 23 | Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle. |
| 1 | 24 | Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. |
| 1 | 25 | Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém. |
| 1 | 26 | Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. |
| 1 | 27 | Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa. |
| 2 | 1 | Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista. |
| 2 | 2 | Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu, |
| 2 | 3 | A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých; |
| 2 | 4 | Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých? |
| 2 | 5 | Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují? |
| 2 | 6 | Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují? |
| 2 | 7 | Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi? |
| 2 | 8 | Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte. |
| 2 | 9 | Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky. |
| 2 | 10 | Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen. |
| 2 | 11 | Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona. |
| 2 | 12 | Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte. |
| 2 | 13 | Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku. |
| 2 | 14 | Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? |
| 2 | 15 | A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu, |
| 2 | 16 | Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude? |
| 2 | 17 | Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě. |
| 2 | 18 | Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých. |
| 2 | 19 | Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se. |
| 2 | 20 | Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá? |
| 2 | 21 | Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? |
| 2 | 22 | Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla? |
| 2 | 23 | A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest. |
| 2 | 24 | Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko? |
| 2 | 25 | Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši? |
| 2 | 26 | Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá. |
| 3 | 1 | Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali. |
| 3 | 2 | V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo. |
| 3 | 3 | An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme. |
| 3 | 4 | An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje. |
| 3 | 5 | Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí! |
| 3 | 6 | A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. |
| 3 | 7 | Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí; |
| 3 | 8 | Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného. |
| 3 | 9 | Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným. |
| 3 | 10 | Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji. |
| 3 | 11 | Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu? |
| 3 | 12 | Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže. |
| 3 | 13 | Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti. |
| 3 | 14 | Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. |
| 3 | 15 | Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská. |
| 3 | 16 | Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé. |
| 3 | 17 | Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. |
| 3 | 18 | Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí. |
| 4 | 1 | Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich? |
| 4 | 2 | Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte. |
| 4 | 3 | Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali. |
| 4 | 4 | Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá. |
| 4 | 5 | Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás? |
| 4 | 6 | Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. |
| 4 | 7 | Poddejtež se tedy Bohu, a zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás. |
| 4 | 8 | Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli. |
| 4 | 9 | Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek. |
| 4 | 10 | Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás. |
| 4 | 11 | Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce. |
| 4 | 12 | Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného? |
| 4 | 13 | Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zíštěme; |
| 4 | 14 | (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.) |
| 4 | 15 | Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo onono. |
| 4 | 16 | Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest. |
| 4 | 17 | A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má. |
| 5 | 1 | Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. |
| 5 | 2 | Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo. |
| 5 | 3 | Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům. |
| 5 | 4 | Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel. |
| 5 | 5 | Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste; vykrmili jste srdce vaše jakožto ke dni zabití. |
| 5 | 6 | Odsoudili jste a zamordovali spravedlivého, a neodpíral vám. |
| 5 | 7 | A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť. |
| 5 | 8 | Buďtež i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich; neboť se přibližuje příští Páně. |
| 5 | 9 | Nevzdychejtež k Bohu jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, Soudce již přede dveřmi stojí. |
| 5 | 10 | Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně. |
| 5 | 11 | Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý. |
| 5 | 12 | Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení. |
| 5 | 13 | Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modliž se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj Pánu. |
| 5 | 14 | Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších sboru, a oni modltež se za něj, mažíce jej olejem ve jménu Páně. |
| 5 | 15 | A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno. |
| 5 | 16 | Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť zajisté může modlitba spravedlivého opravdová. |
| 5 | 17 | Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců. |
| 5 | 18 | A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své. |
| 5 | 19 | Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej napravil, |
| 5 | 20 | Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši jeho od smrti a přikryje množství hříchů. |