Multilingual Scriptures Home » Czech Kralicka Bible » Hebrews
| Czech Kralicka Bible | ||
| Chapter # | Verse # | Verse Detail |
| 1 | 1 | Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, |
| 1 | 2 | Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. |
| 1 | 3 | Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech, |
| 1 | 4 | Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel. |
| 1 | 5 | Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem? |
| 1 | 6 | A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží. |
| 1 | 7 | A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně; |
| 1 | 8 | Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého. |
| 1 | 9 | Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé. |
| 1 | 10 | A opět:Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa. |
| 1 | 11 | Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí, |
| 1 | 12 | A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. |
| 1 | 13 | A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? |
| 1 | 14 | Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení? |
| 2 | 1 | Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo. |
| 2 | 2 | Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty, |
| 2 | 3 | Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest. |
| 2 | 4 | Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své. |
| 2 | 5 | Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme. |
| 2 | 6 | Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš. |
| 2 | 7 | Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých. |
| 2 | 8 | Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo. |
| 2 | 9 | Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti. |
| 2 | 10 | Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil. |
| 2 | 11 | Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími, |
| 2 | 12 | Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě. |
| 2 | 13 | A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh. |
| 2 | 14 | Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla, |
| 2 | 15 | A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu. |
| 2 | 16 | Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal. |
| 2 | 17 | A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo. |
| 2 | 18 | Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati. |
| 3 | 1 | A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše, |
| 3 | 2 | Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho. |
| 3 | 3 | Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům. |
| 3 | 4 | Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest. |
| 3 | 5 | A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti. |
| 3 | 6 | Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. |
| 3 | 7 | Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, |
| 3 | 8 | Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti; |
| 3 | 9 | Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let. |
| 3 | 10 | Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. |
| 3 | 11 | Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. |
| 3 | 12 | Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. |
| 3 | 13 | Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. |
| 3 | 14 | Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. |
| 3 | 15 | Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení Boha. |
| 3 | 16 | Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše. |
| 3 | 17 | Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti? |
| 3 | 18 | A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. |
| 3 | 19 | A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru. |
| 4 | 1 | Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás. |
| 4 | 2 | Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli. |
| 4 | 3 | Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa. |
| 4 | 4 | Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých. |
| 4 | 5 | A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé. |
| 4 | 6 | A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru, |
| 4 | 7 | Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých. |
| 4 | 8 | Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni. |
| 4 | 9 | A protož zůstáváť svátek lidu Božímu. |
| 4 | 10 | Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých. |
| 4 | 11 | Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry. |
| 4 | 12 | Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce. |
| 4 | 13 | A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše. |
| 4 | 14 | Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše. |
| 4 | 15 | Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu. |
| 4 | 16 | Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný. |
| 5 | 1 | Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech, kteréž u Boha mají jednány býti, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy, |
| 5 | 2 | Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí. |
| 5 | 3 | A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati oběti za hříchy. |
| 5 | 4 | A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron. |
| 5 | 5 | Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. |
| 5 | 6 | Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. |
| 5 | 7 | Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil. |
| 5 | 8 | A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. |
| 5 | 9 | A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného, |
| 5 | 10 | Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova. |
| 5 | 11 | O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší. |
| 5 | 12 | Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. |
| 5 | 13 | Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest). |
| 5 | 14 | Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého. |
| 6 | 1 | Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha, |
| 6 | 2 | Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. |
| 6 | 3 | A toť učiníme, dopustí-li Bůh. |
| 6 | 4 | Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, |
| 6 | 5 | Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, |
| 6 | 6 | Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají. |
| 6 | 7 | Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha. |
| 6 | 8 | Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení. |
| 6 | 9 | My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme. |
| 6 | 10 | Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce. |
| 6 | 11 | Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje, |
| 6 | 12 | Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené. |
| 6 | 13 | Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého, |
| 6 | 14 | Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe. |
| 6 | 15 | A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení. |
| 6 | 16 | Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou. |
| 6 | 17 | A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu, |
| 6 | 18 | Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje. |
| 6 | 19 | Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, |
| 6 | 20 | Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky. |
| 7 | 1 | Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání. |
| 7 | 2 | Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje, |
| 7 | 3 | Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně. |
| 7 | 4 | Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha. |
| 7 | 5 | A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových, |
| 7 | 6 | Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal. |
| 7 | 7 | A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře. |
| 7 | 8 | A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ. |
| 7 | 9 | A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal. |
| 7 | 10 | Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech. |
| 7 | 11 | A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství, (nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal, a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován? |
| 7 | 12 | A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona přenesení býti. |
| 7 | 13 | Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl. |
| 7 | 14 | Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš. |
| 7 | 15 | Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova, |
| 7 | 16 | Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného. |
| 7 | 17 | Nebo svědčí Písmo, řka: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. |
| 7 | 18 | Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné. |
| 7 | 19 | Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. |
| 7 | 20 | A to tím lepší, že ne bez přísahy. |
| 7 | 21 | Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. |
| 7 | 22 | Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš. |
| 7 | 23 | A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim vždycky trvati; |
| 7 | 24 | Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. |
| 7 | 25 | A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně. |
| 7 | 26 | Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl, |
| 7 | 27 | Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav. |
| 7 | 28 | Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po Zákonu, ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky. |
| 8 | 1 | Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích. |
| 8 | 2 | Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk. |
| 8 | 3 | Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval. |
| 8 | 4 | Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podle Zákona, |
| 8 | 5 | Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na hoře. |
| 8 | 6 | Nyní pak tento náš nejvyšší kněz tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena. |
| 8 | 7 | Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé. |
| 8 | 8 | Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou. |
| 8 | 9 | Ne podle smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán. |
| 8 | 10 | Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. |
| 8 | 11 | A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich. |
| 8 | 12 | Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. |
| 8 | 13 | A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí. |
| 9 | 1 | Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou. |
| 9 | 2 | Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně. |
| 9 | 3 | Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých, |
| 9 | 4 | Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, |
| 9 | 5 | Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně. |
| 9 | 6 | To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce, |
| 9 | 7 | Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti. |
| 9 | 8 | Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. |
| 9 | 9 | Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje, |
| 9 | 10 | Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející. |
| 9 | 11 | Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení, |
| 9 | 12 | Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. |
| 9 | 13 | Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla, |
| 9 | 14 | Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? |
| 9 | 15 | A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni. |
| 9 | 16 | Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft. |
| 9 | 17 | Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil. |
| 9 | 18 | Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován. |
| 9 | 19 | Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil, |
| 9 | 20 | Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal. |
| 9 | 21 | Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil. |
| 9 | 22 | A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin. |
| 9 | 23 | Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty. |
| 9 | 24 | Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás. |
| 9 | 25 | Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí, |
| 9 | 26 | (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. |
| 9 | 27 | A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud, |
| 9 | 28 | Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení. |
| 10 | 1 | Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti. |
| 10 | 2 | Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni? |
| 10 | 3 | Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku. |
| 10 | 4 | Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy. |
| 10 | 5 | Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil. |
| 10 | 6 | Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil. |
| 10 | 7 | Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou. |
| 10 | 8 | Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil, |
| 10 | 9 | Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. |
| 10 | 10 | V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. |
| 10 | 11 | A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů. |
| 10 | 12 | Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, |
| 10 | 13 | Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. |
| 10 | 14 | Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají. |
| 10 | 15 | Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv: |
| 10 | 16 | Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, |
| 10 | 17 | Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. |
| 10 | 18 | Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích. |
| 10 | 19 | Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, |
| 10 | 20 | Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, |
| 10 | 21 | A majíce kněze velikého nad domem Božím, |
| 10 | 22 | Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, |
| 10 | 23 | A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.) |
| 10 | 24 | A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, |
| 10 | 25 | Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje. |
| 10 | 26 | Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy, |
| 10 | 27 | Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. |
| 10 | 28 | Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. |
| 10 | 29 | Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil? |
| 10 | 30 | Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj. |
| 10 | 31 | Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého. |
| 10 | 32 | Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste, |
| 10 | 33 | Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. |
| 10 | 34 | Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. |
| 10 | 35 | Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. |
| 10 | 36 | Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. |
| 10 | 37 | Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. |
| 10 | 38 | Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. |
| 10 | 39 | Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše. |
| 11 | 1 | Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. |
| 11 | 2 | Pro ni zajisté svědectví došli předkové. |
| 11 | 3 | Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno. |
| 11 | 4 | Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu víru, již umřev, ještě mluví. |
| 11 | 5 | Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu. |
| 11 | 6 | Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává. |
| 11 | 7 | Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem. |
| 11 | 8 | Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam příjde. |
| 11 | 9 | Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. |
| 11 | 10 | Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh. |
| 11 | 11 | Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil. |
| 11 | 12 | A protož i z jednoho, a to již téměř umrtveného, rozplozeno jest potomků množství veliké, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském. |
| 11 | 13 | Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi. |
| 11 | 14 | Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají. |
| 11 | 15 | A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti. |
| 11 | 16 | Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim připravil město. |
| 11 | 17 | Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal, |
| 11 | 18 | K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě, |
| 11 | 19 | Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal. |
| 11 | 20 | Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau. |
| 11 | 21 | Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své. |
| 11 | 22 | Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil. |
| 11 | 23 | Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského. |
| 11 | 24 | Věrou Mojžíš, dorostlý již jsa, odepřel slouti synem dcery faraonovy, |
| 11 | 25 | Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti, |
| 11 | 26 | Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatě. |
| 11 | 27 | Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil. |
| 11 | 28 | Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich. |
| 11 | 29 | Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli. |
| 11 | 30 | Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní. |
| 11 | 31 | Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře. |
| 11 | 32 | A coť mám více praviti? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích. |
| 11 | 33 | Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům, |
| 11 | 34 | Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců. |
| 11 | 35 | Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení. |
| 11 | 36 | Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. |
| 11 | 37 | Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno, |
| 11 | 38 | Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země. |
| 11 | 39 | A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení, |
| 11 | 40 | Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti. |
| 12 | 1 | Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje, |
| 12 | 2 | Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. |
| 12 | 3 | A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce. |
| 12 | 4 | Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce. |
| 12 | 5 | A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? |
| 12 | 6 | Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. |
| 12 | 7 | Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec? |
| 12 | 8 | Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové. |
| 12 | 9 | Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli? |
| 12 | 10 | A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho. |
| 12 | 11 | Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli. |
| 12 | 12 | Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte, |
| 12 | 13 | A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. |
| 12 | 14 | Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, |
| 12 | 15 | Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí; |
| 12 | 16 | Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své. |
| 12 | 17 | Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal. |
| 12 | 18 | Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři, |
| 12 | 19 | A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno. |
| 12 | 20 | (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno. |
| 12 | 21 | A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.) |
| 12 | 22 | Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, |
| 12 | 23 | K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, |
| 12 | 24 | A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova. |
| 12 | 25 | Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme? |
| 12 | 26 | Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem. |
| 12 | 27 | A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné. |
| 12 | 28 | Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. |
| 12 | 29 | Neboť Bůh náš jest oheň spalující. |
| 13 | 1 | Láska bratrská zůstávejž mezi vámi. |
| 13 | 2 | Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali. |
| 13 | 3 | Pomněte na vězně, jako byste spolu vězňové byli, na soužené, jakožto ti, jenž také v těle jste. |
| 13 | 4 | Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh. |
| 13 | 5 | Obcování vaše budiž bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe tak, aniž tě opustím; |
| 13 | 6 | Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník můj, aniž se budu báti, by mi co učiniti mohl člověk. |
| 13 | 7 | Zpomínejte na vůdce vaše, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto jaký byl cíl obcování, spatřujíce, následujtež jejich víry. |
| 13 | 8 | Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky. |
| 13 | 9 | Učením rozličným a cizím nedejte se točiti. Výbornéť jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne pokrmy, kteříž neprospěli těm, jenž se jimi vázali. |
| 13 | 10 | Mámeť oltář, z něhož nemají moci jísti ti, jenž stánku slouží. |
| 13 | 11 | Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá do svatyně skrze nejvyššího kněze za hřích, těch pálena bývají těla vně za stany. |
| 13 | 12 | Protož i Ježíš, aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev, vně za branou trpěl. |
| 13 | 13 | Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce. |
| 13 | 14 | Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme. |
| 13 | 15 | Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho. |
| 13 | 16 | Na účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou libost má Bůh. |
| 13 | 17 | Povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte jich; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati; ať by to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné. |
| 13 | 18 | Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jakožto ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati. |
| 13 | 19 | Pročež prosímť vás, abyste to hojněji činili, abych tím dříve navrácen byl vám. |
| 13 | 20 | Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, |
| 13 | 21 | Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. |
| 13 | 22 | Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto; neboť jsem krátce psal vám. |
| 13 | 23 | Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto, (přišel-li by brzo), navštívím vás. |
| 13 | 24 | Pozdravtež všech správců svých, i všech svatých. Pozdravují vás bratři z Vlach. |
| 13 | 25 | Milost Boží se všemi vámi. Amen. K Židům psán jest z Vlach po Timoteovi. |