Multilingual Scriptures Home » Czech Kralicka Bible » Mark
| Czech Kralicka Bible | ||
| Chapter # | Verse # | Verse Detail |
| 1 | 1 | Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího; |
| 1 | 2 | Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. |
| 1 | 3 | Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. |
| 1 | 4 | Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. |
| 1 | 5 | I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své. |
| 1 | 6 | Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní. |
| 1 | 7 | A kázal, řka: Za mnou jde silnější mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho. |
| 1 | 8 | Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým. |
| 1 | 9 | I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest v Jordáně od Jana. |
| 1 | 10 | A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na něj. |
| 1 | 11 | A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. |
| 1 | 12 | A ihned ho Duch vypudil na poušť. |
| 1 | 13 | I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu. |
| 1 | 14 | Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího, |
| 1 | 15 | Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium. |
| 1 | 16 | A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli. |
| 1 | 17 | I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. |
| 1 | 18 | A oni hned opustivše síti své, šli za ním. |
| 1 | 19 | A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své; |
| 1 | 20 | A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním. |
| 1 | 21 | I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a učil. |
| 1 | 22 | I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci. |
| 1 | 23 | I byl v škole jejich člověk, posedlý duchem nečistým. I zvolal, |
| 1 | 24 | Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží. |
| 1 | 25 | I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho. |
| 1 | 26 | I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho. |
| 1 | 27 | I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové učení, že tento mocně duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho? |
| 1 | 28 | I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské. |
| 1 | 29 | A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. |
| 1 | 30 | Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní. |
| 1 | 31 | A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim. |
| 1 | 32 | Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky. |
| 1 | 33 | A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům. |
| 1 | 34 | I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ďáblům; nebo znali ho. |
| 1 | 35 | A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil. |
| 1 | 36 | I šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli. |
| 1 | 37 | A když jej nalezli, řekli jemu: Všickni tě hledají. |
| 1 | 38 | I dí jim: Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel. |
| 1 | 39 | I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ďábelství vymítal. |
| 1 | 40 | Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti. |
| 1 | 41 | Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist. |
| 1 | 42 | A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest. |
| 1 | 43 | I pohroziv mu, hned ho odbyl, |
| 1 | 44 | A řekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví jim. |
| 1 | 45 | On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad. |
| 2 | 1 | A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. |
| 2 | 2 | A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo. |
| 2 | 3 | Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl. |
| 2 | 4 | A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený. |
| 2 | 5 | A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. |
| 2 | 6 | A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: |
| 2 | 7 | Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? |
| 2 | 8 | To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých? |
| 2 | 9 | Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď? |
| 2 | 10 | Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: |
| 2 | 11 | Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. |
| 2 | 12 | I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli. |
| 2 | 13 | I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je. |
| 2 | 14 | A pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním. |
| 2 | 15 | I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním. |
| 2 | 16 | Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš? |
| 2 | 17 | To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. |
| 2 | 18 | Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí? |
| 2 | 19 | I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti. |
| 2 | 20 | Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech. |
| 2 | 21 | Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra. |
| 2 | 22 | A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových. |
| 2 | 23 | I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy. |
| 2 | 24 | Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, čehož nesluší činiti v sobotu. |
| 2 | 25 | I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? |
| 2 | 26 | Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli? |
| 2 | 27 | I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. |
| 2 | 28 | Protož Syn člověka jest pánem také i soboty. |
| 3 | 1 | I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. |
| 3 | 2 | I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. |
| 3 | 3 | I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku. |
| 3 | 4 | I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli. |
| 3 | 5 | A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá. |
| 3 | 6 | A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili. |
| 3 | 7 | Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, |
| 3 | 8 | I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. |
| 3 | 9 | I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli. |
| 3 | 10 | Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy. |
| 3 | 11 | A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží. |
| 3 | 12 | A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. |
| 3 | 13 | I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. |
| 3 | 14 | I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati, |
| 3 | 15 | A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: |
| 3 | 16 | A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr, |
| 3 | 17 | A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) |
| 3 | 18 | A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského, |
| 3 | 19 | A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. |
| 3 | 20 | A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti. |
| 3 | 21 | A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. |
| 3 | 22 | Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. |
| 3 | 23 | A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? |
| 3 | 24 | A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. |
| 3 | 25 | A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. |
| 3 | 26 | Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. |
| 3 | 27 | Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. |
| 3 | 28 | Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, |
| 3 | 29 | Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. |
| 3 | 30 | Nebo pravili: Že ducha nečistého má. |
| 3 | 31 | Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. |
| 3 | 32 | A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. |
| 3 | 33 | Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? |
| 3 | 34 | A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. |
| 3 | 35 | Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má. |
| 4 | 1 | A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře. |
| 4 | 2 | I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém: |
| 4 | 3 | Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. |
| 4 | 4 | I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je. |
| 4 | 5 | A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země. |
| 4 | 6 | A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo. |
| 4 | 7 | A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku. |
| 4 | 8 | Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. |
| 4 | 9 | I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš. |
| 4 | 10 | A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství. |
| 4 | 11 | I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje, |
| 4 | 12 | Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové. |
| 4 | 13 | I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte? |
| 4 | 14 | Rozsevač, ten slovo rozsívá. |
| 4 | 15 | Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich. |
| 4 | 16 | A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je. |
| 4 | 17 | Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší. |
| 4 | 18 | A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší, |
| 4 | 19 | Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. |
| 4 | 20 | Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý. |
| 4 | 21 | Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. |
| 4 | 22 | Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo. |
| 4 | 23 | Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. |
| 4 | 24 | I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. |
| 4 | 25 | Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato. |
| 4 | 26 | I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi. |
| 4 | 27 | A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví. |
| 4 | 28 | Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. |
| 4 | 29 | A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň. |
| 4 | 30 | I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme? |
| 4 | 31 | Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. |
| 4 | 32 | Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati. |
| 4 | 33 | A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. |
| 4 | 34 | A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko. |
| 4 | 35 | I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu. |
| 4 | 36 | A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním. |
| 4 | 37 | Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí. |
| 4 | 38 | A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme? |
| 4 | 39 | I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké. |
| 4 | 40 | I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry? |
| 4 | 41 | I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho? |
| 5 | 1 | Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských. |
| 5 | 2 | A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého. |
| 5 | 3 | Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati, |
| 5 | 4 | Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti. |
| 5 | 5 | A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. |
| 5 | 6 | Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu, |
| 5 | 7 | A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil. |
| 5 | 8 | (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.) |
| 5 | 9 | I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho. |
| 5 | 10 | I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny. |
| 5 | 11 | Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se. |
| 5 | 12 | I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme. |
| 5 | 13 | I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři. |
| 5 | 14 | Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo. |
| 5 | 15 | I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se. |
| 5 | 16 | A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích. |
| 5 | 17 | Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich. |
| 5 | 18 | A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním. |
| 5 | 19 | Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou. |
| 5 | 20 | I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni. |
| 5 | 21 | A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře. |
| 5 | 22 | A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho, |
| 5 | 23 | A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa. |
| 5 | 24 | I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej. |
| 5 | 25 | (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, |
| 5 | 26 | A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, |
| 5 | 27 | Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho. |
| 5 | 28 | Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. |
| 5 | 29 | A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. |
| 5 | 30 | A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? |
| 5 | 31 | I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? |
| 5 | 32 | I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila. |
| 5 | 33 | Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. |
| 5 | 34 | On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.) |
| 5 | 35 | A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra? |
| 5 | 36 | Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř. |
| 5 | 37 | I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. |
| 5 | 38 | I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi. |
| 5 | 39 | I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí. |
| 5 | 40 | I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela. |
| 5 | 41 | A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň. |
| 5 | 42 | A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým. |
| 5 | 43 | A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti. |
| 6 | 1 | I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. |
| 6 | 2 | A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? |
| 6 | 3 | Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm. |
| 6 | 4 | I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém. |
| 6 | 5 | I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. |
| 6 | 6 | I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. |
| 6 | 7 | A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. |
| 6 | 8 | A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz, |
| 6 | 9 | Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní. |
| 6 | 10 | A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. |
| 6 | 11 | A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu. |
| 6 | 12 | Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili. |
| 6 | 13 | A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je. |
| 6 | 14 | A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho. |
| 6 | 15 | Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků. |
| 6 | 16 | To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal. |
| 6 | 17 | Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. |
| 6 | 18 | Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. |
| 6 | 19 | Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. |
| 6 | 20 | Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. |
| 6 | 21 | A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, |
| 6 | 22 | A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. |
| 6 | 23 | I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. |
| 6 | 24 | Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. |
| 6 | 25 | A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele. |
| 6 | 26 | Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. |
| 6 | 27 | I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu. |
| 6 | 28 | A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své. |
| 6 | 29 | To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. |
| 6 | 30 | Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. |
| 6 | 31 | I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli. |
| 6 | 32 | I plavili se až na pusté místo soukromí. |
| 6 | 33 | A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. |
| 6 | 34 | Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. |
| 6 | 35 | A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo, |
| 6 | 36 | Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. |
| 6 | 37 | On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? |
| 6 | 38 | I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. |
| 6 | 39 | I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. |
| 6 | 40 | I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti. |
| 6 | 41 | A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky. |
| 6 | 42 | I jedli všickni, a nasyceni jsou. |
| 6 | 43 | Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. |
| 6 | 44 | A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů. |
| 6 | 45 | A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. |
| 6 | 46 | A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. |
| 6 | 47 | A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. |
| 6 | 48 | A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. |
| 6 | 49 | Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. |
| 6 | 50 | (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. |
| 6 | 51 | I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. |
| 6 | 52 | Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. |
| 6 | 53 | A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. |
| 6 | 54 | A když vyšli z lodí, hned jej poznali. |
| 6 | 55 | A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl. |
| 6 | 56 | A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli. |
| 7 | 1 | I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. |
| 7 | 2 | A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. |
| 7 | 3 | Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. |
| 7 | 4 | A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. |
| 7 | 5 | Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? |
| 7 | 6 | On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. |
| 7 | 7 | Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. |
| 7 | 8 | Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte. |
| 7 | 9 | I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. |
| 7 | 10 | Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře. |
| 7 | 11 | Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje, |
| 7 | 12 | A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své, |
| 7 | 13 | Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. |
| 7 | 14 | I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. |
| 7 | 15 | Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka. |
| 7 | 16 | Má-li kdo uši k slyšení, slyš. |
| 7 | 17 | A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. |
| 7 | 18 | I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti? |
| 7 | 19 | Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. |
| 7 | 20 | Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka. |
| 7 | 21 | Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, |
| 7 | 22 | Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. |
| 7 | 23 | Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka. |
| 7 | 24 | A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti. |
| 7 | 25 | Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. |
| 7 | 26 | (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. |
| 7 | 27 | Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. |
| 7 | 28 | A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. |
| 7 | 29 | I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. |
| 7 | 30 | I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. |
| 7 | 31 | Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. |
| 7 | 32 | I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. |
| 7 | 33 | A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. |
| 7 | 34 | A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se. |
| 7 | 35 | A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. |
| 7 | 36 | I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali. |
| 7 | 37 | A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti. |
| 8 | 1 | V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim: |
| 8 | 2 | Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. |
| 8 | 3 | A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. |
| 8 | 4 | Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? |
| 8 | 5 | I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. |
| 8 | 6 | I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. |
| 8 | 7 | A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. |
| 8 | 8 | I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. |
| 8 | 9 | Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je. |
| 8 | 10 | Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. |
| 8 | 11 | I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. |
| 8 | 12 | A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. |
| 8 | 13 | A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře. |
| 8 | 14 | I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. |
| 8 | 15 | Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova. |
| 8 | 16 | I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. |
| 8 | 17 | A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše? |
| 8 | 18 | Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, |
| 8 | 19 | Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. |
| 8 | 20 | A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. |
| 8 | 21 | I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte? |
| 8 | 22 | I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. |
| 8 | 23 | I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. |
| 8 | 24 | A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. |
| 8 | 25 | Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky. |
| 8 | 26 | I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav. |
| 8 | 27 | Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? |
| 8 | 28 | Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků. |
| 8 | 29 | Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus. |
| 8 | 30 | I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili. |
| 8 | 31 | I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. |
| 8 | 32 | Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati. |
| 8 | 33 | Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. |
| 8 | 34 | A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. |
| 8 | 35 | Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová. |
| 8 | 36 | Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? |
| 8 | 37 | Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? |
| 8 | 38 | Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými. |
| 9 | 1 | I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. |
| 9 | 2 | A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. |
| 9 | 3 | A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže. |
| 9 | 4 | I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. |
| 9 | 5 | A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. |
| 9 | 6 | Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. |
| 9 | 7 | I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. |
| 9 | 8 | A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. |
| 9 | 9 | A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. |
| 9 | 10 | I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti? |
| 9 | 11 | I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve? |
| 9 | 12 | On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti. |
| 9 | 13 | Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm. |
| 9 | 14 | Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi. |
| 9 | 15 | A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho. |
| 9 | 16 | I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu? |
| 9 | 17 | A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. |
| 9 | 18 | Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli. |
| 9 | 19 | A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. |
| 9 | 20 | I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. |
| 9 | 21 | I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství. |
| 9 | 22 | A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. |
| 9 | 23 | A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. |
| 9 | 24 | A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. |
| 9 | 25 | Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. |
| 9 | 26 | Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel. |
| 9 | 27 | Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. |
| 9 | 28 | A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci? |
| 9 | 29 | I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem. |
| 9 | 30 | A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl. |
| 9 | 31 | Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane. |
| 9 | 32 | Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati. |
| 9 | 33 | I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? |
| 9 | 34 | A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. |
| 9 | 35 | A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník. |
| 9 | 36 | A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim: |
| 9 | 37 | Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. |
| 9 | 38 | I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí. |
| 9 | 39 | Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně. |
| 9 | 40 | Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. |
| 9 | 41 | Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. |
| 9 | 42 | A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. |
| 9 | 43 | A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný, |
| 9 | 44 | Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne. |
| 9 | 45 | A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný, |
| 9 | 46 | Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. |
| 9 | 47 | Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, |
| 9 | 48 | Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. |
| 9 | 49 | Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. |
| 9 | 50 | Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou. |
| 10 | 1 | A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. |
| 10 | 2 | Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho. |
| 10 | 3 | On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? |
| 10 | 4 | Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti. |
| 10 | 5 | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání. |
| 10 | 6 | Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. |
| 10 | 7 | Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. |
| 10 | 8 | I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. |
| 10 | 9 | Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. |
| 10 | 10 | A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. |
| 10 | 11 | I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní. |
| 10 | 12 | A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. |
| 10 | 13 | Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. |
| 10 | 14 | To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží. |
| 10 | 15 | Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. |
| 10 | 16 | A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. |
| 10 | 17 | Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? |
| 10 | 18 | I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh. |
| 10 | 19 | Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku. |
| 10 | 20 | A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. |
| 10 | 21 | Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj. |
| 10 | 22 | On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. |
| 10 | 23 | A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího. |
| 10 | 24 | Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. |
| 10 | 25 | Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. |
| 10 | 26 | Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? |
| 10 | 27 | A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. |
| 10 | 28 | I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou. |
| 10 | 29 | Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium, |
| 10 | 30 | Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. |
| 10 | 31 | Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první. |
| 10 | 32 | Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, |
| 10 | 33 | Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. |
| 10 | 34 | Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. |
| 10 | 35 | Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám. |
| 10 | 36 | On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? |
| 10 | 37 | I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé. |
| 10 | 38 | Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím? |
| 10 | 39 | A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete, |
| 10 | 40 | Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest. |
| 10 | 41 | A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana. |
| 10 | 42 | Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. |
| 10 | 43 | Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. |
| 10 | 44 | A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. |
| 10 | 45 | Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. |
| 10 | 46 | Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře. |
| 10 | 47 | A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. |
| 10 | 48 | I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. |
| 10 | 49 | Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě. |
| 10 | 50 | On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. |
| 10 | 51 | I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím. |
| 10 | 52 | Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem. |
| 11 | 1 | A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých, |
| 11 | 2 | A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně. |
| 11 | 3 | A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem. |
| 11 | 4 | I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je. |
| 11 | 5 | Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko? |
| 11 | 6 | Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich. |
| 11 | 7 | Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně. |
| 11 | 8 | Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu. |
| 11 | 9 | A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně. |
| 11 | 10 | Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech. |
| 11 | 11 | I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti. |
| 11 | 12 | A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl. |
| 11 | 13 | A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků. |
| 11 | 14 | Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho. |
| 11 | 15 | I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel. |
| 11 | 16 | A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám. |
| 11 | 17 | I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů. |
| 11 | 18 | Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho. |
| 11 | 19 | A když byl večer, vyšel Ježíš z města. |
| 11 | 20 | A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene. |
| 11 | 21 | Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl. |
| 11 | 22 | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží. |
| 11 | 23 | Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl. |
| 11 | 24 | Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám. |
| 11 | 25 | A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše. |
| 11 | 26 | Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich. |
| 11 | 27 | I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší. |
| 11 | 28 | I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil? |
| 11 | 29 | Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím. |
| 11 | 30 | Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi. |
| 11 | 31 | I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? |
| 11 | 32 | Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok. |
| 11 | 33 | I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím. |
| 12 | 1 | Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu. |
| 12 | 2 | A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice. |
| 12 | 3 | Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného. |
| 12 | 4 | I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného. |
| 12 | 5 | I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali. |
| 12 | 6 | Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého. |
| 12 | 7 | Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví. |
| 12 | 8 | Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice. |
| 12 | 9 | Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným. |
| 12 | 10 | Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou. |
| 12 | 11 | Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. |
| 12 | 12 | I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč. |
| 12 | 13 | Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči. |
| 12 | 14 | Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme? |
| 12 | 15 | On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím. |
| 12 | 16 | A oni podali mu. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův. |
| 12 | 17 | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. |
| 12 | 18 | Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce: |
| 12 | 19 | Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému. |
| 12 | 20 | I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene. |
| 12 | 21 | A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž. |
| 12 | 22 | A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena. |
| 12 | 23 | Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku. |
| 12 | 24 | A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží? |
| 12 | 25 | Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští. |
| 12 | 26 | O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův? |
| 12 | 27 | Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte. |
| 12 | 28 | Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech. |
| 12 | 29 | A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. |
| 12 | 30 | Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání. |
| 12 | 31 | Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není. |
| 12 | 32 | I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; |
| 12 | 33 | A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti. |
| 12 | 34 | A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati. |
| 12 | 35 | I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův? |
| 12 | 36 | Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých. |
| 12 | 37 | Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. |
| 12 | 38 | I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu, |
| 12 | 39 | A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech, |
| 12 | 40 | Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší. |
| 12 | 41 | A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. |
| 12 | 42 | A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího. |
| 12 | 43 | I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. |
| 12 | 44 | Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou. |
| 13 | 1 | A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení! |
| 13 | 2 | Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. |
| 13 | 3 | A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce: |
| 13 | 4 | Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti? |
| 13 | 5 | Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl. |
| 13 | 6 | Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou. |
| 13 | 7 | Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec. |
| 13 | 8 | Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky. |
| 13 | 9 | A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim. |
| 13 | 10 | Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium. |
| 13 | 11 | Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý. |
| 13 | 12 | Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati. |
| 13 | 13 | A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. |
| 13 | 14 | Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory. |
| 13 | 15 | A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého. |
| 13 | 16 | A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své. |
| 13 | 17 | Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech. |
| 13 | 18 | Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě. |
| 13 | 19 | Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude. |
| 13 | 20 | A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů. |
| 13 | 21 | A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte. |
| 13 | 22 | Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených. |
| 13 | 23 | Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko. |
| 13 | 24 | V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého. |
| 13 | 25 | A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se. |
| 13 | 26 | A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou. |
| 13 | 27 | I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. |
| 13 | 28 | Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto. |
| 13 | 29 | Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží. |
| 13 | 30 | Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou. |
| 13 | 31 | Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. |
| 13 | 32 | Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec. |
| 13 | 33 | Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. |
| 13 | 34 | Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. |
| 13 | 35 | Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno; |
| 13 | 36 | Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. |
| 13 | 37 | A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte. |
| 14 | 1 | Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. |
| 14 | 2 | Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. |
| 14 | 3 | A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho. |
| 14 | 4 | I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? |
| 14 | 5 | Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni. |
| 14 | 6 | Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou. |
| 14 | 7 | Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete. |
| 14 | 8 | Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu. |
| 14 | 9 | Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. |
| 14 | 10 | Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil. |
| 14 | 11 | Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. |
| 14 | 12 | Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? |
| 14 | 13 | I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. |
| 14 | 14 | A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? |
| 14 | 15 | A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. |
| 14 | 16 | I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. |
| 14 | 17 | Když pak byl večer, přišel se dvanácti. |
| 14 | 18 | A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. |
| 14 | 19 | A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? |
| 14 | 20 | On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse. |
| 14 | 21 | Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. |
| 14 | 22 | A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. |
| 14 | 23 | A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. |
| 14 | 24 | I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá. |
| 14 | 25 | Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. |
| 14 | 26 | A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. |
| 14 | 27 | Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. |
| 14 | 28 | Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. |
| 14 | 29 | Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. |
| 14 | 30 | Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. |
| 14 | 31 | On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili. |
| 14 | 32 | I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím. |
| 14 | 33 | A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. |
| 14 | 34 | I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. |
| 14 | 35 | A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. |
| 14 | 36 | I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. |
| 14 | 37 | I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? |
| 14 | 38 | Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. |
| 14 | 39 | A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. |
| 14 | 40 | A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli. |
| 14 | 41 | I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. |
| 14 | 42 | Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest. |
| 14 | 43 | A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších. |
| 14 | 44 | Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně. |
| 14 | 45 | A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho. |
| 14 | 46 | Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej. |
| 14 | 47 | Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho. |
| 14 | 48 | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali? |
| 14 | 49 | Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma. |
| 14 | 50 | Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli. |
| 14 | 51 | Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci. |
| 14 | 52 | On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. |
| 14 | 53 | I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci. |
| 14 | 54 | Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně. |
| 14 | 55 | Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli. |
| 14 | 56 | Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná. |
| 14 | 57 | Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: |
| 14 | 58 | My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím. |
| 14 | 59 | Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné. |
| 14 | 60 | Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí? |
| 14 | 61 | Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného? |
| 14 | 62 | A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. |
| 14 | 63 | Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků? |
| 14 | 64 | Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti. |
| 14 | 65 | I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili. |
| 14 | 66 | A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze. |
| 14 | 67 | A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. |
| 14 | 68 | Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. |
| 14 | 69 | Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. |
| 14 | 70 | A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. |
| 14 | 71 | On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte. |
| 14 | 72 | A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal. |
| 15 | 1 | A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi. |
| 15 | 2 | I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. |
| 15 | 3 | I žalovali na něj přední kněží mnoho. On pak nic neodpovídal. |
| 15 | 4 | Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí. |
| 15 | 5 | Ale Ježíš předce nic neodpověděl, takže se podivil Pilát. |
| 15 | 6 | Ve svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by prosili. |
| 15 | 7 | I byl jeden, kterýž sloul Barabbáš, jenž s svárlivými byl v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali. |
| 15 | 8 | A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. |
| 15 | 9 | Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského? |
| 15 | 10 | (Nebo věděl, že jsou jej z závisti vydali přední kněží.) |
| 15 | 11 | Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabbáše. |
| 15 | 12 | A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte? |
| 15 | 13 | A oni opět zvolali: Ukřižuj ho. |
| 15 | 14 | A Pilát pravil jim: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho. |
| 15 | 15 | Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabbáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován. |
| 15 | 16 | Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do radného domu, a svolali všecku sběř. |
| 15 | 17 | I oblékli jej v šarlat, a korunu spletše z trní, vložili naň. |
| 15 | 18 | I počali ho pozdravovati, řkouce: Zdráv buď, králi Židovský. |
| 15 | 19 | A bili hlavu jeho třtinou, a plvali na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu. |
| 15 | 20 | A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali. |
| 15 | 21 | I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího je, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby vzal kříž jeho. |
| 15 | 22 | I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo. |
| 15 | 23 | I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal ho. |
| 15 | 24 | A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl. |
| 15 | 25 | A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. |
| 15 | 26 | A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský. |
| 15 | 27 | Ukřižovali také s ním dva lotry: jednoho na pravici a druhého na levici jeho. |
| 15 | 28 | I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest. |
| 15 | 29 | A kteříž tudy chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám Boží, a ve třech dnech jej zase vzděláváš, |
| 15 | 30 | Spomoz sobě samému, a sstup s kříže. |
| 15 | 31 | Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť jest pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. |
| 15 | 32 | Kristus král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili. |
| 15 | 33 | A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. |
| 15 | 34 | A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil? |
| 15 | 35 | A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá. |
| 15 | 36 | A běžev jeden, naplnil houbu octem a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil. |
| 15 | 37 | Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši. |
| 15 | 38 | A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů. |
| 15 | 39 | Viděv pak to centurio, kterýž naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl. |
| 15 | 40 | Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome. |
| 15 | 41 | Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma. |
| 15 | 42 | A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,) |
| 15 | 43 | Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. |
| 15 | 44 | Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel. |
| 15 | 45 | A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi. |
| 15 | 46 | A Jozef koupiv plátna, a složiv ho s kříže, obvinul v plátno, i položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým. |
| 15 | 47 | Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen. |
| 16 | 1 | A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. |
| 16 | 2 | A velmi ráno vyšedše první den po sobotě, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. |
| 16 | 3 | I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? |
| 16 | 4 | (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. |
| 16 | 5 | A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. |
| 16 | 6 | Kterýžto řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. |
| 16 | 7 | Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakož jest pověděl vám. |
| 16 | 8 | A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály. |
| 16 | 9 | Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů. |
| 16 | 10 | Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. |
| 16 | 11 | A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili. |
| 16 | 12 | Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. |
| 16 | 13 | A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili. |
| 16 | 14 | Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. |
| 16 | 15 | A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. |
| 16 | 16 | Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. |
| 16 | 17 | Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti. |
| 16 | 18 | Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. |
| 16 | 19 | Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. |
| 16 | 20 | A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů. |