Multilingual Scriptures Home » Czech Kralicka Bible » Habakkuk
| Czech Kralicka Bible | ||
| Chapter # | Verse # | Verse Detail |
| 1 | 1 | Břímě, kteréž u vidění viděl Abakuk prorok. |
| 1 | 2 | Až dokud, ó Hospodine, křičeti budu, a nevyslyšíš? Volati budu k tobě pro nátisk, a nespomůžeš? |
| 1 | 3 | Proč dopouštíš, abych hleděti musil na nepravost, a na bezpráví se dívati, též na zhoubu a na nátisk proti mně? A vždy jest, kdož svár a různici vzbuzuje. |
| 1 | 4 | Odkudž se děje opuštění zákona, a nedochází nikdá soud. Nebo bezbožný obkličuje spravedlivého, pročež vychází soud převrácený. |
| 1 | 5 | Pohleďte na národy a popatřte, nýbrž s velikým podivením se užasněte, proto že dělám dílo ve dnech vašich, o němž když vypravováno bude, neuvěříte. |
| 1 | 6 | Nebo aj, já vzbudím Kaldejské, národ lítý a rychlý, kterýž zjezdí všecku širokost země, aby dědičně opanoval příbytky jiných, |
| 1 | 7 | Strašlivý a hrozný, od něhož soud jeho i vyvýšenost jeho vyjde. |
| 1 | 8 | Koni jeho rychlejší budou než rysové, a lítější nad vlky večerní; veliké množství bude jezdců jeho, kteřížto jezdci jeho zdaleka přijedou, a přiletí jako orlice, kteráž chvátá na pastvu. |
| 1 | 9 | Každý z nich k utiskování přijde, obrátíce tváři své k východu, když seberou jako písek zajaté. |
| 1 | 10 | Tentýž i králům se posmívati bude, a knížata smích jemu budou; tentýž každé pevnosti smáti se bude, a zdělaje náspy, dobude jí. |
| 1 | 11 | Tehdy promění se duch jeho, a přestoupí i zaviní, mysle, že ta moc jeho boha jeho jest. |
| 1 | 12 | Hospodine Bože můj, Svatý můj, zdaliž ty nejsi od věčnosti? Myť nezemřeme. Hospodine, k soudu postavil jsi jej, ty, ó skálo, k trestání nastrojil jsi ho. |
| 1 | 13 | Čistéť jsou tvé oči, tak že na zlé věci hleděti, a na bezpráví se dívati nemůžeš. Pročež přehlídati máš nešlechetníkům a mlčeti, poněvadž bezbožník sehlcuje spravedlivějšího, než sám jest. |
| 1 | 14 | A zanechávati lidí jako ryb mořských, jako zeměplazu, kterýž nemá pána? |
| 1 | 15 | Všecky napořád udicí vytahuje, zatahuje je sítí svou, a zahrnuje je nevodem svým, protož veselí se a pléše. |
| 1 | 16 | Protož síti své obětuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze ně ztučněl díl jeho, a strava jeho zlepšena. |
| 1 | 17 | S tím-liž se vším předce zatahovati má sít svou, a ustavičně národy mordovati bez lítosti? |
| 2 | 1 | Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání. |
| 2 | 2 | I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář, |
| 2 | 3 | Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati. |
| 2 | 4 | Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude. |
| 2 | 5 | Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi. |
| 2 | 6 | Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem? |
| 2 | 7 | Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení. |
| 2 | 8 | Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. |
| 2 | 9 | Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství. |
| 2 | 10 | Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému. |
| 2 | 11 | Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho. |
| 2 | 12 | Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí. |
| 2 | 13 | Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí. |
| 2 | 14 | Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře. |
| 2 | 15 | Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu. |
| 2 | 16 | Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou. |
| 2 | 17 | Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. |
| 2 | 18 | Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé? |
| 2 | 19 | Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha. |
| 2 | 20 | Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země. |
| 3 | 1 | Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót: |
| 3 | 2 | Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň. |
| 3 | 3 | Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho. |
| 3 | 4 | Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho. |
| 3 | 5 | Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho. |
| 3 | 6 | Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné. |
| 3 | 7 | Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské. |
| 3 | 8 | Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných? |
| 3 | 9 | Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil, |
| 3 | 10 | Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla. |
| 3 | 11 | Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé. |
| 3 | 12 | V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany. |
| 3 | 13 | Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah. |
| 3 | 14 | Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě. |
| 3 | 15 | Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých. |
| 3 | 16 | Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil. |
| 3 | 17 | Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích: |
| 3 | 18 | Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého. |
| 3 | 19 | Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot. |