Multilingual Scriptures Home » Czech Kralicka Bible » Song of Solomon
| Czech Kralicka Bible | ||
| Chapter # | Verse # | Verse Detail |
| 1 | 1 | Píseň nejpřednější z písní Šalomounových. |
| 1 | 2 | Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. |
| 1 | 3 | Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují. |
| 1 | 4 | Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě. |
| 1 | 5 | Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. |
| 1 | 6 | Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. |
| 1 | 7 | Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? |
| 1 | 8 | Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. |
| 1 | 9 | Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. |
| 1 | 10 | Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. |
| 1 | 11 | Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. |
| 1 | 12 | Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. |
| 1 | 13 | Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. |
| 1 | 14 | Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi. |
| 1 | 15 | Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí. |
| 1 | 16 | Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se. |
| 1 | 17 | Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví. |
| 2 | 1 | Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách. |
| 2 | 2 | Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami. |
| 2 | 3 | Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým. |
| 2 | 4 | Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně. |
| 2 | 5 | Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí, |
| 2 | 6 | Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. |
| 2 | 7 | Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl. |
| 2 | 8 | Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích. |
| 2 | 9 | Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži. |
| 2 | 10 | Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď. |
| 2 | 11 | Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla. |
| 2 | 12 | Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší. |
| 2 | 13 | Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď. |
| 2 | 14 | Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý. |
| 2 | 15 | Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. |
| 2 | 16 | Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. |
| 2 | 17 | Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter. |
| 3 | 1 | Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. |
| 3 | 2 | Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. |
| 3 | 3 | Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má? |
| 3 | 4 | A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své. |
| 3 | 5 | Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. |
| 3 | 6 | Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský? |
| 3 | 7 | Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských, |
| 3 | 8 | Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního. |
| 3 | 9 | Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského, |
| 3 | 10 | Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských. |
| 3 | 11 | Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho. |
| 4 | 1 | Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád. |
| 4 | 2 | Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. |
| 4 | 3 | Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. |
| 4 | 4 | Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných. |
| 4 | 5 | Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí. |
| 4 | 6 | Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému. |
| 4 | 7 | Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny. |
| 4 | 8 | Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových. |
| 4 | 9 | Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého. |
| 4 | 10 | Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci. |
| 4 | 11 | Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu. |
| 4 | 12 | Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná. |
| 4 | 13 | Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu, |
| 4 | 14 | Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými. |
| 4 | 15 | Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu. |
| 4 | 16 | Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své. |
| 5 | 1 | Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí. |
| 5 | 2 | Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních. |
| 5 | 3 | Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti? |
| 5 | 4 | Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně. |
| 5 | 5 | I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory. |
| 5 | 6 | Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi. |
| 5 | 7 | Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských. |
| 5 | 8 | Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí. |
| 5 | 9 | Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ? |
| 5 | 10 | Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných. |
| 5 | 11 | Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran. |
| 5 | 12 | Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti. |
| 5 | 13 | Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou. |
| 5 | 14 | Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené. |
| 5 | 15 | Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové. |
| 5 | 16 | Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. [ (Song of Solomon 5:17) Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou. ] |
| 6 | 1 | Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. |
| 6 | 2 | Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. |
| 6 | 3 | Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. |
| 6 | 4 | Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. |
| 6 | 5 | Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. |
| 6 | 6 | Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. |
| 6 | 7 | Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; |
| 6 | 8 | Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: |
| 6 | 9 | Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? |
| 6 | 10 | Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. |
| 6 | 11 | Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. |
| 6 | 12 | Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský. |
| 6 | 13 | |
| 7 | 1 | Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka. |
| 7 | 2 | Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. |
| 7 | 3 | Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních. |
| 7 | 4 | Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku. |
| 7 | 5 | Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích. |
| 7 | 6 | Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná! |
| 7 | 7 | Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům. |
| 7 | 8 | Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných. |
| 7 | 9 | Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili. |
| 7 | 10 | Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho. |
| 7 | 11 | Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech. |
| 7 | 12 | Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své. |
| 7 | 13 | Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě. |
| 8 | 1 | Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena. |
| 8 | 2 | Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých. |
| 8 | 3 | Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. |
| 8 | 4 | Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. |
| 8 | 5 | Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá. |
| 8 | 6 | Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. |
| 8 | 7 | Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. |
| 8 | 8 | Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní? |
| 8 | 9 | Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými. |
| 8 | 10 | Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj. |
| 8 | 11 | Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných. |
| 8 | 12 | Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího. |
| 8 | 13 | Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se. |
| 8 | 14 | Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí. |